Od 1. 1. 2026 mění obec i úřad oficiální e-mailové adresy. Viz kontakty.
V sobotu 22. srpna se na louce pod paneláky uskutečnil již 8. ročník Kunratické kosy, tradičního klání v ručním sečení trávy. Od 17 hodin se do soutěže pustilo celkem osm závodníků – tři ženy a pět mužů.
Sobotní dopoledne přitom nevypadalo příliš nadějně. Kunratice zkrápěl déšť a pořadatelé mohli jen doufat, že se počasí umoudří. Nakonec se tak skutečně stalo a na samotnou soutěž bylo krásně. Tráva byla po dešti tak akorát a podmínky pro sečení téměř ideální. Dopolední počasí však zřejmě odradilo část diváků, takže publikum bylo tentokrát spíše komorní. Ti, kteří dorazili, ale vytvořili příjemnou atmosféru a o podporu soutěžících nebyla nouze.
Ještě před startem bylo potřeba vyřešit jeden malý organizační problém. Jedna z přihlášených soutěžících se omluvila, a ženská kategorie tak náhle přišla o svou trojici. Organizátoři proto začali mezi přítomnými hledat někoho, kdo by sestavu doplnil.
Volba nakonec padla na Laďku Liškovou, která přitom přišla s úplně jiným plánem – pomáhat do stánku s občerstvením. Přestože dlouhá léta nesekala, stačila zhruba tříminutová instruktáž od Martiny Petráškové, jedné ze zkušených soutěžících. Ukázalo se, že některé dovednosti se nezapomínají. Ruce si na známé pohyby rychle vzpomněly a z pomocnice u občerstvení byla během několika minut regulérní závodnice.
Po instruktáži rozhodčích a zapisovatelek a rozlosování startovního pořadí už nic nebránilo zahájení soutěže. Jeden po druhém se závodníci pustili do svých úseků a za pár desítek minut bylo na louce osm řádků posekané trávy.
O výsledku přitom nerozhodovala pouze šířka pokosu. Tři rozhodčí hodnotili každého soutěžícího hned v několika disciplínách – techniku sečení, oblečení a vybavení, techniku broušení kosy, kvalitu strniště a řádku a také šířku pokosu. Každé kritérium hodnotili na škále od 1 do 10 bodů. Jakmile rozhodčí svou práci dokončili, přišla na řadu neméně důležitá část soutěže – zapisovatelky a počítání konečných výsledků.
Po sečtení všech hodnocení a nadepsání diplomů mohlo následovat vyhlášení.
Ženy
Muži
Originálními trofejemi byly také letos plechové medaile ve tvaru kosy, které zhotovil klempířský mistr Míra Liška. Soutěžící na prvních třech místech v ženské i mužské kategorii si odnesli také dřevěnou medaili, otvírák a diplom. Na všechny účastníky pak čekaly pamětní listy a několik drobných upomínkových předmětů.
O občerstvení pro soutěžící i návštěvníky se během odpoledne postarali místní hasiči, takže po sportovním – nebo možná spíše pracovně-sportovním – výkonu bylo kde doplnit síly.
Kunratická kosa nikdy nebyla velkou akcí a možná právě v tom spočívá její kouzlo. Louka, několik kos, pár závodníků a diváků a především dovednost, která ještě před několika desítkami let patřila k běžnému životu na vesnici. Dnes už ji ovládá stále méně lidí. V posledních letech je navíc stále těžší získat dostatek soutěžících a nad pokračováním Kunratické kosy tak visí malý otazník. Snad se ale za rok na louce pod paneláky znovu sejdeme a kosy se opět pustí do trávy. Byla by škoda, kdyby tahle malá srpnová tradice po osmi ročnících zmizela.
Na závěr patří velké poděkování všem osmi soutěžícím, třem rozhodčím a jejich zapisovatelkám, místním hasičům za zajištění občerstvení, všem pomocníkům, návštěvníkům a samozřejmě také sponzorům a podporovatelům Kunratické kosy.
Atmosféru letošního ročníku si můžete připomenout také ve fotogalerii s fotografiemi Petra Bímy.
Pro pořadatele nafotil Petr Bíma, www.freedlantsko.eu, www.reklama-frydlant.cz, www.bima.cz
